Polybiovo dějepisné dílo se dochovalo zčásti v úplnosti, zčásti torzovitě. První pětice knih, jež se dochovaly neporušené, vyšla v AK ve dvou předchozích svazcích – Dějiny I a Dějiny II. Třetí díl Polybiových Dějin obsahuje dochované části a zlomky 6. až 19. knihy. Jsou v nich více méně souvisle zachyceny události na různých místech antického světa mezi roky 216 až 196 př. n. l. Stěžejní místo zaujímá líčení Hannibalova tažení v Itálii, římské výboje na Pyrenejském poloostrově a průběh druhé makedonské války.
Do výkladu historických událostí vložil (v 6. knize) Polybios nesmírně zajímavé pojednání o římské ústavě, kterou porovnává se staršími formami ústav řeckých států a spatřuje v ní základ římských vojenských úspěchů, a doplňuje ji popisem římského vojenství.
Na jiném místě (ve 12. knize) se zabývá metodologií historigrafie a polemizuje se svými předchůdci i současníky o způsobu zychycení historických dějů. Sám zdůrazňuje nutnost nahlížet události ve vzájemných souvislostech a hledat jejich příčiny.
