Od dob osvícenství je křesťanská B ible předmětem kritického zkoumání. Zatímco představitelé církví tuto kritiku zprvu spíše odmítali, snaží se ji biblisté na univerzitách zúročit kladně. V ýsledkem této snahy byl od konce 18. století nový žánr, nazvaný teologie Starého nebo teologie Nového zákona. P ráce, které nesly tento název, byly odpovědí na otázku, jaký je tedy ve světle kritického zkoumání smysl a význam B ible. V otázkách pravdy a smyslu hrály právě od dob osvícenství rozhodující roli dějiny. K e konci 20. století však i ony zažily sesazení z trůnu neomylnosti. O stří kritiky se přesunulo ze zkoumaných předmětů k procesu zkoumání jako takovému, k jeho přiznaným i zamlčeným agendám.
Tato kniha se soustřeďuje na to, jak dějinám rozumějí a jak s nimi pracují nejdůležitější starozákonní teologie 19. a 20. století. P rávě úloha, jakou přikládají dějinám, je důležitým klíčem k pochopení jejich celkové koncepce.
