Autor má v rodinném archivu pradědečkův Wanderbuch, vandrovní knížku řeznického tovaryše. Ten nevadroval nikterak daleko – v podstatě jen po vlastech českých. Po rodné zemi.
I Václav Větvička se na takové cesty vydával, když připravoval nedělní ranní pořady Českého rozhlasu 2, stanice Praha Aby je mohl sestavit, musel procestovat kdejaký kout. Ne najednou, po kouskách. Tak jak bylo třeba. Od krajiny Lemúzů a Lučanů na západě, od hory Růžáku a Českého Švýcarska na severu – po jihočeskou krajinu u říčky stropné – až po nejvýchodnější kouty v Luhačovicích a v Lašsku. Však za ty poslední lašské cesty byl tamními povýšen do stavu kuférkářského a zahrnut mezi tzv. Lachy-kuférkáře. Nevynechal ani střední Čechy, pražské Zápraží i pražské potoky. Na první pohled to tak nevypadá – ale je jich rovná stovka.
Inspirací mu byla oblíbená trasa cestovních kanceláří, zvaná Zámky na Loiře. Proč se ale trmácet do daleka, když si můžete dopřát něco podobného, navíc originálního: Zámky na Mrlině. Všichni jsou plni exotiky, ale o to, co jim leží za humny, dbají pramálo.
Tato „poutnická knížka“ tedy budiž podobnou inspirací k poznání rozmanitých koutů rodné země.
