Nejtesklivější povídky, jaké kdy americký spisovatel G.R.R. Martin (1948), autor monumentální trilogie Píseň ledu a ohně, napsal a publikoval v nejvýznamnějších SF časopisech své doby (Amazing, Analog, Galaxy), pocházejí z první poloviny 70. let. Ve většině z první desítky próz se již objevují hororové prvky, typické pro pozdější Martinovu tvorbu - šílený technik hvězdné brány, mrtvoly se syntetickými mozky, zmutované lidstvo po jaderné katastrofě, automobil odsouzený strašit na opuštěných amerických dálnicích. Titulní novela této sbírky je velice křehký, nicméně mrazivý příběh telepatů, jejichž láska nepřežije profesní úkol na vzdálené planetě Škí, uprostřed prastaré civilizace. Ale především je to příběh o lidském osamění, o hledání Boha a smyslu existence. G.R.R. Martin napsal Píseň pro Lyu ve svých čtyřiadvaceti letech, v roce 1974 ji publikoval v Analogu a v následujícím roce za ni obdržel své první významné ocenění v žánru SF (Hugo 1975), které ho vyneslo až na vrchol hvězdné kariéry.
