Svůj první – a nejslavnější – román Jméno růže vydal Umberto Eco, když mu bylo téměř padesát: ve svých osmdesáti letech je tedy coby romanopisec vlastně mladíkem – a právě o tomto „romanopiseckém mládí“ pojednává jeho nová kniha. Se stylistickou elegancí sobě vlastní se v ní autor vyznává z celoživotní fascinace literaturou; ve čtyřech esejích nechává čtenáře nahlédnout do romanopiscovy kuchyně a zároveň předvádí svůj pověstný literárněteoretický a kritický um. S jeho použitím pak vysvětluje, proč nás literatura dokáže pohnout k slzám, v jakém smyslu „existují“ Anna Kareninová, Řehoř Samsa či paní Bovaryová, anebo proč musí být dobrá non-fiction vystavěna jako napínavá detektivka. Lze dodat, že podobně napínavě je vystavěna i jeho Zpověď.
