Kniha seznamuje čtenáře se zajímavou, dlouhou a nelehkou cestou, kterou evropská měnová integrace absolvovala od počátečních poválečných pokusů o kurzovou stabilitu k okamžiku zavedení společné měny. Popsány jsou dobové problémy, s nimiž se střetávaly četné snahy o měnovou spolupráci a připomenuty jsou důležité koncepty, jejichž prostřednictvím ekonomická teorie tyto problémy vnímala a analyzovala. Problematika měnové integrace je přitom zasazena do širších souvislostí evropské ekonomické integrace a v mnoha směrech je posuzována též z pohledu praktické měnové politiky. Práce je členěna do tří kapitol. První kapitola zaznamenává události od ustavení brettonwoodského uspořádání pevných, avšak přizpůsobitelných kurzů a končí okamžikem vytvoření Evropského měnového systému, jemuž předcházelo období hada poznamenané fragmentací kurzových režimů. Druhá kapitola se převážně zaměřuje na popis a fungování EMS v jeho jednotlivých vývojových fázích a končí podrobným rozborem jeho hluboké krize v letech 1992-1993. A konečně třetí kapitola mapuje události od nově oživeného zájmu o měnovou integraci na konci 80. let a končí úspěšným završením tohoto procesu zavedením společné měny euro. Debata kolem této bezprecedentní historické události není uzavřena. Stále a znovu se vracejí úvahy po hlubším smyslu společné měny. Bylo uvážlivé vzdát se v tak velkém měřítku tak významné pravomoci, jakou je ovlivňování kupní síly národní měny? Jak rozsáhlé výhody mohou země od zavedení společných peněz očekávat? Byla rizika evropské měnové unie bezchybně vykalkulována? Tyto otázky sice nejsou originálně nové, přesto však zůstávají naléhavě aktuální. A to i pro českou ekonomiku, která by se sama také měla stát od určitého okamžiku aktivním účastníkem projektu společné měny.
