Infekce virem hepatitidy C

O knihe: Infekce virem hepatitidy C

Před více než 30 lety bylo zjištěno, že kromě hepatitidy A a B existuje další, pravděpodobně virové onemocnění jater, které bylo označeno jako hepatitida non-A, non-B. V roce 1989 byl identifikován původce onemocnění, jenž byl označen jako virus hepatitidy C (HCV). Infekce virem hepatitidy C je jednou z hlavních příčin chronických jaterních onemocnění. Závažné je zejména to, že nemoc zpočátku často probíhá bez příznaků nebo s příznaky zcela necharakteristickými, a je proto většinou diagnostikována pozdě - ve stadiu pokročilého postižení jater nebo hepatocelulárního karcinomu. Včasná diagnóza je pro prognózu nemocného rozhodující: akutní stadium je dobře léčitelné na rozdíl od stadia chronického, kdy výsledky nejsou tak přesvědčivé. Autor monografie se problematikou hepatitidy C zabývá od roku 1995, nejdříve na I. interní klinice a později na IV. interní klinice 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. Kniha je rozdělena do dvou částí. V první části autor podává zasvěcený přehled současných názorů na danou problematiku (cituje více než 550 nejnovějších prací), uvádí však i svůj vlastní názor, který vyplývá z mnohaletých zkušeností z práce v dané problematice. Podrobně je rozebrána epidemiologie HCV: rizikové faktory přenosu, včetně rizika profesionální nákazy, iatrogenní nákazy, možného přenosu sexuální cestou a další. Jsou popsány současné diagnostické možnosti onemocnění, význam jaterní biopsie pro diagnózu a předpověď efektu terapie. Pozornost je věnována přirozenému (neléčenému) průběhu onemocnění a jeho závislosti na vlastnostech viru, věku, pohlaví, rase, koinfekci (např. HIV, hepatitida B) a přítomnosti dalších onemocnění hostitele. Autor rozebírá průběh akutní infekce a důvody, které způsobují, že nemoc v tomto stadiu obvykle nebývá stanovena. Rozsáhlá kapitola je věnována chronickému průběhu onemocnění: nejen klinickému obrazu a diagnostice, ale podrobně jsou rozebrány současné možnosti léčby. Čtenář nalezne informace o vývoji protivirové terapie (interferon a jeho typy, ribavirin) od počátků až do současnosti, o možnostech kombinace preparátů a o jejich nežádoucích účincích, o indikacích a kontraindikacích k léčení. Autor se věnuje i extrahepatálním projevům HCV infekce, možnému atypickému průběhu nemoci a diskutuje možnosti léčení v těchto případech. Nechybí ani kapitola představující problematiku HCV infekce u rizikových skupin, jako jsou hemofilici, nemocní s chronickým selháním ledvin zařazení do pravidelného hemodializačního léčení, HIV pozitivní osoby. Samostatná kapitola pojednává o problematice HVC infekce u dětí. Závěr první části se zabývá možnými perspektivami v léčení HCV infekce - vývojem vakcíny. V druhé části, rozsahem menší, ale významné přínosem vlastních zkušeností autora, jsou prezentovány vlastní výzkumné výsledky. Monografie, která na našem knižním trhu chyběla, je určena nejen hepatologům, gastroenterologům, internistům a infektologům. Poučení pro praxi zde najdou i praktičtí lékaři, kteří mohou zásadním způsobem přispět k včasné diagnostice tohoto závažného onemocnění.Před více než 30 lety bylo zjištěno, že kromě hepatitidy A a B existuje další, pravděpodobně virové onemocnění jater, které bylo označeno jako hepatitida non-A, non-B. V roce 1989 byl identifikován původce onemocnění, jenž byl označen jako virus hepatitidy C (HCV). Infekce virem hepatitidy C je jednou z hlavních příčin chronických jaterních onemocnění. Závažné je zejména to, že nemoc zpočátku často probíhá bez příznaků nebo s příznaky zcela necharakteristickými, a je proto většinou diagnostikována pozdě - ve stadiu pokročilého postižení jater nebo hepatocelulárního karcinomu. Včasná diagnóza je pro prognózu nemocného rozhodující: akutní stadium je dobře léčitelné na rozdíl od stadia chronického, kdy výsledky nejsou tak přesvědčivé. Autor monografie se problematikou hepatitidy C zabývá od roku 1995, nejdříve na I. interní klinice a později na IV. interní klinice 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. Kniha je rozdělena do dvou částí. V první části autor podává zasvěcený přehled současných názorů na danou problematiku (cituje více než 550 nejnovějších prací), uvádí však i svůj vlastní názor, který vyplývá z mnohaletých zkušeností z práce v dané problematice. Podrobně je rozebrána epidemiologie HCV: rizikové faktory přenosu, včetně rizika profesionální nákazy, iatrogenní nákazy, možného přenosu sexuální cestou a další. Jsou popsány současné diagnostické možnosti onemocnění, význam jaterní biopsie pro diagnózu a předpověď efektu terapie. Pozornost je věnována přirozenému (neléčenému) průběhu onemocnění a jeho závislosti na vlastnostech viru, věku, pohlaví, rase, koinfekci (např. HIV, hepatitida B) a přítomnosti dalších onemocnění hostitele. Autor rozebírá průběh akutní infekce a důvody, které způsobují, že nemoc v tomto stadiu obvykle nebývá stanovena. Rozsáhlá kapitola je věnována chronickému průběhu onemocnění: nejen klinickému obrazu a diagnostice, ale podrobně jsou rozebrány současné možnosti léčby. Čtenář nalezne informace o vývoji protivirové terapie (interferon a jeho typy, ribavirin) od počátků až do současnosti, o možnostech kombinace preparátů a o jejich nežádoucích účincích, o indikacích a kontraindikacích k léčení. Autor se věnuje i extrahepatálním projevům HCV infekce, možnému atypickému průběhu nemoci a diskutuje možnosti léčení v těchto případech. Nechybí ani kapitola představující problematiku HCV infekce u rizikových skupin, jako jsou hemofilici, nemocní s chronickým selháním ledvin zařazení do pravidelného hemodializačního léčení, HIV pozitivní osoby. Samostatná kapitola pojednává o problematice HVC infekce u dětí. Závěr první části se zabývá možnými perspektivami v léčení HCV infekce - vývojem vakcíny. V druhé části, rozsahem menší, ale významné přínosem vlastních zkušeností autora, jsou prezentovány vlastní výzkumné výsledky. Monografie, která na našem knižním trhu chyběla, je určena nejen hepatologům, gastroenterologům, internistům a infektologům. Poučení pro praxi zde najdou i praktičtí lékaři, kteří mohou zásadním způsobem přispět k včasné diagnostice tohoto závažného onemocnění.