Pod pojmem zadávání veřejných zakázek si lze velmi zjednodušeně představit právním řádem upravený postup, při kterém dochází k přerozdělovaní veřejných prostředků. Veřejné zakázky sice nejsou jediným způsobem, kterým dochází k alokaci veřejných zdrojů, představují však oblast velmi významnou - ve vyspělých ekonomikách se podílejí na celkových výdajích veřejných rozpočtů asi jednou čtvrtinou. Důkladnou teoretickou a praktickou znalost právní úpravy uvedené problematiky je tedy třeba pokládat za nanejvýš potřebnou a žádoucí, neboť pouze v důsledku správné aplikace zákona budou peníze daňových poplatníků vynaloženy efektivně a transparentně, což je hlavním účelem právní úpravy uvedené oblasti.
Jak však ukazují mnohá zjištění kontrolních orgánů a soudů, zákon je pracovníky, kteří se podílejí na zadávání veřejných zakázek, často porušován, přičemž na vině je mnohdy nejen nedostatečná odborná erudovanost těchto pracovníků, ale v neposlední řadě též nedostatečný morální kredit a podléhání zevním vlivům, kterému řada pracovníků špatně odolává za situace, kdy jsou postaveni do role činitele rozhodujícího o vynaložení veřejných prostředků v řádu desítek až stovek miliónů Kč, a jejich plat se přitom pohybuje mírně nad hranicí republikového průměru. (Z úvodu)
