Filosofie přírody je jedna z disciplín tradičně pojaté filosofie jako metafyziky založené Aristotelem. Představuje systematické zkoumání bytí světa v jeho všeobecnosti (ontologie) a dále v jeho reálné jsoucnosti, kterou je příroda, člověk a dějiny lidstva. Člení se na filosofii (metafyziku) přírody, člověka, dějin. Moderní filosofie přírody nemá a nesmí být vědou nad přírodními vědami, může být jen kategoriální analýzou jejich základních pojmů, jakými jsou prostor, čas, pohyb, proces, hmota, vědomí, evoluce a další, čímž ovšem je i obecnou teorií přírody. Výklad v předkládané práci vychází z koncepce německého filosofa N. Hartmanna (1892-1950).Recenzent práce ve svém posudku mezi jiným píše: „Práce J. Špůra je úspěšným pokusem o systematické zpracování problematiky, která – přes svou nespornou aktuálnost – zůstává v současné době spíše mimo centrum pozornosti… Vzhledem k tomu, že u nás zatím není zavedený filosofický model výkladu přírodovědného poznání, je autorovým přínosem, že předkládá jistou možnou koncepci takového výkladu. Autorův filosofický pohled je výrazně inspirován koncepcí N. Hartmanna… Je cenné, že autor reflektuje filosofické konsekvence i zcela současné přírodovědecké problematiky, např. poslední interpretace kvantové teorie, teorie informace, teorie strun aj. Zvolená koncepce výkladu je polemická. Autor se snaží nejen zprostředkovat různé názory na jednotlivé problémy výkladu přírody, ale zaujímá k nim svůj vlastní kritický postoj… Kladem práce je snaha o co nejpřístupnější formu výkladu, o srozumitelnost a přesvědčivost.“
