Kniha se zabývá významnou částí teorie artefaktů, které jsou spolu s člověkem nedělitelným základem lidského světa. Pojem artefaktu je logicky rozvíjen a v souladu s archeologickým poznáním je odvozován jeho význam pro adaptaci přírody člověkem, pro vytváření lidské společnosti, pro neverbální komunikaci a pro vyjadřování osobní i skupinové identity. Jedna kapitola je věnována novému paradigmatickému pohledu na archeologii jakožto teorii minulého lidského světa, v němž rozhodující lidskou činností je vytváření artefaktů, nikoliv boj o přežití. Úlohou archeologie je jak sledování minulých pravidelností (struktur), tak vyprávění událostí (historie) na základě archeologických pramenů. Na několika místech se práce staví kriticky k vyvyšování přírody nad lidský svět. Kniha je určena zájemcům o pochopení artefaktové reality, která moderní lidstvo téměř beze zbytku obklopuje, a rovněž vysokoškolským studentům jako učebnice.
