Třídílný Atlas elektroencefalografie dospělých je určen lékařům a jiným zdravotnickým pracovníkům, kteří s klinickou elektroencefalografií přicházejí do styku, tedy zejména epileptologům, neurologům, psychiatrům, psychologům a odborníkům, zabývajícím se výzkumem v neurovědách. Užitečnou pomůckou se může stát i pro ty, kteří touží do tajů této již poměrně staré, ale dynamicky se rozvíjející vyšetřovací metody proniknout, tedy začínajícím elektroencefalografistům a studentům medicíny. Druhý díl této práce předpokládá znalost normálních nálezů uvedených v dílu prvním. Cílem tohoto dílu je podat co nejširší výběr abnormních interiktálních nálezů u dospělých. Jde tedy o téma, které klinického elektroencefalografistu zajímá v každodenní práci nejvíce. V první kapitole diskutujeme otázky pojetí abnormity v elektroencefalografii (EEG) a klasifikaci abnormních nálezů. V kapitole druhé se snažíme zdůraznit klesající význam elektroencefalografie v diagnostice morfologických lézí (projevujících se nálezy nespecifickými). Protože jde však v praxi o nálezy velmi časté, zvolili netradiční přístup a k obrazu elektroencefalografickému přidáváme v řadě případů i ilustratívní výsledky neurozobrazovacích vyšetření. Ve třetí kapitole pojednávající o nálezech epileptiformních používáme ukázky neurozobrazovacích vyšetření spolu s množstvím grafů ke zdůraznění komplementarity neurofyziologických a neurozobrazovacích vyšetření. Na poli epileptologie spatřujeme hlavní význam EEG v současnosti. Kontinuální monitorování EEG u kriticky nemocných je další bouřlivě se rozvíjející oblastí využití EEG. Vzorce, na které jsme dříve naráželi jen náhodně či které jsme nezachycovali vůbec, se nyní stávají nálezy, se kterými se klinický elektroencefalografista setkává vcelku běžně. Jejich přehled podáváme ve čtvrté kapitole. V poslední páté kapitole je podán přehled o těch postupech kvantitatívní EEG, u kterých již byl přínos pro klinickou neurofyziologii ověřen.
