Před očima se mi střídají chrámy, sloupy, reliéfy, pyramidy, hrobky, pan Lukášek, Iva, egyptští obchodníci i nadpozemský půvab staroegyptských soch a maleb. A všude je slunce, písek a teplo. A vznešenost a krása a síla jiných světů. Chci v tom zůstat, ale přitom vím, že mě to vrátí zpět. A spolu s chutí cukrové máty cítím na jazyku sentimentálně-bolavou chuť něčeho nezachytitelného. Bylo to v tom písku a slunci, pražícím na chrámy a symboly, a přesto nebylo. Já vím, síla přítomnosti se svými možnostmi je vždy větší a magičtější než to, co bylo kdysi, ať to bylo cokoli. Horovo oko na mě mrklo a já věděla, že to, co bylo kdysi, je i teď a navždy zůstane. Horovo oko se usmívá.
