Klinická farmakologie se rozvíjí více než 30 let. V obecně přijímané definici tohoto oboru se klade důraz na interdisciplinární charakter a zejména na metodickou stránku aktivity. Obvykle se zdůrazňuje snaha o integraci poznatků experimentální farmakologie s klinickými a paraklinickými obory. Důležitým cílem klinické farmakologie je objektivizace účinku léku u zdravého a nemocného člověka.Záměrem publikace je zpřístupnit srozumitelným způsobem novější poznatky, které mohou pomoci klinickým lékařům v jejich rozhodování při racionalizaci preskripce. Autor zdůrazňuje, že při každém předepisování léku je vždy nutné současně zvažovat prospěch i ohrožení nemocného, nejenom podaným léčivem a způsobem jeho použití, ale i nemocí, pro kterou byl lék podán. Pojednává o významu farmakokinetických parametrů pro individualizaci farmakoterapie, zejména při úpravě dávkování při snížené funkci ledvin a při terapeutickém monitorování léčby. Dále se zabývá variabilitou lékové odpovědi, kompliancí, nežádoucími reakcemi a klinicky důležitými interakcemi i etickou problematikou klinického hodnocení léků.
