T. G. Masaryk a Viktor Dyk zosobňovali odlišnou reflexi české národní identity, češství – a z toho plynoucí rozdílný koncept národní ideologie a politiky. Masarykovo češství bylo pevně provázáno s duchovně fundovanými humanitními hodnotami, se sociálním reformismem, s kulturním internacionalismem, s otevřeností vůči Evropě a světu a vstřícným přístupem k sousedním národům, v nichž chtělo více než latentní nepřátele spatřovat potenciální partnery a spolupracovníky na společném díle. Dykovo češství bylo obranné a bojovné, více opřené o domácí tradice, obráželo stálé obavy z ohrožení, především ze strany Němců, vůči nimž si zachovávalo nedůvěřivý, skeptický odstup, ale i z vlastních řad, v důsledku nedostatečnosti národního společenství pro výši jeho úkolu….
Oba byli přitom velmi kritičtí k vlastnímu národu a postulovali mu náročný program, poslání a mravní imperativ.
Studie, jež vychází ve druhém, doplněném vydání, poprvé synteticky zachycuje vývoj vztahu Viktora Dyka a T. G. Masaryka v průběhu první třetiny 20. Století a srovnává různá pojetí češství, české a československé státnosti, jež se v něm střetala.
