Kvalita života je jedním z hlavních témat filosofie od jejího počátku a lze dokonce směle vyslovit tvrzení, že filosofii vlastně o nic jiného než o ni nejde: sama sobě dává úkol dospět k eudaimonia, čili najít její kritéria a těmito kritérii se pak i řídit. V tomto si ovšem již od řeckých počátků podává ruku s medicínou, medicínou pythagorejskou, hippokratovskou i jinou. Též lékař se mimo jiné i kvůli tomu, aby své vznešené maximě primum nil nocere vůbec vyhověl, zabývá tím, čím by svému pacientovi prospěl, přičemž k tomu potřebuje ono kýžené dobro alespoň trochu znát. Co je tudíž dobro lékařského umění čili zdraví a v čem tkví jeho předpoklady? Vyřešit uvedenou otázku ovšem není snadné, když hlavní překážkou je zde hlavně to, že jde o hodnotu a že její nalezení je tudíž normativním úkolem. Jinak vyjádřeno, využití veškerých empirických nástrojů včetně těch, s nimiž pracuje zcela moderní výzkum, ztrácí v této souvislosti veškerou cenu; z toho, že se jistý jev vyskytuje často, přece v žádném případě nelze vyvozovat závěr takový, že o nic špatného nejde. Dokonce tomu bývá tak, že zdraví a podobně i dobro vůbec se vyskytuje spíše vzácně. Určitý pokus mapovat tuto 'krajinu lvů' si vzala za svůj úkol skupina odborníků z různých oborů a ti předkládají profesionální i laické veřejnosti několik úvah směřujících k vymezení toho, co vymezení tak snadno uniká.
