Ve své vizi budoucí politiky zúročuje Fichte své zkušenosti s pozorně sledovanými revolučními událostmi ve Francii. Rozhoduje se vyhýbat se extrémním polohám chápání státu, za které považuje přílišnou liberalizaci i poručnický model. Koncepce uzavřeného obchodního státu přitom úzce souvisí s jeho pojímáním lidské přirozenosti a se snahou eliminovat sklon k nečinnosti, přibližující člověka k pasivitě přírody. Fichtova potřeba čelit úpadkovým rysům společenského vývoje nabízí ve své problematičnosti nadčasové téma prolínání myšlenky politických reforem s ideologizací lidského uvažování.
Vydání Fichteho díla Uzavřený obchodní stát je právě v době globalizace nanejvýš aktuální. Hlavní teze Fichteho spisu zní: hospodářství, právo a politika se mají podílet na dialektické jednotě, tzn. že národní ekonomie, národní právní společenství a národní stát mají tvořit, podobně jako ve Fichtově době, momenty dialektické jednoty. Pro současnost to znamená následující: evropské hospodářství, evropské právo a evropské politické společenství patří k sobě a jejich provázanost představuje požadavek, kterého se nelze vzdát. Význam tohoto díla pro evropskou politiku je tedy zřejmý. Nepopiratelný je také jeho význam pro světovou politiku, neboť globální či globalizované hospodářství vyžaduje globální právo globální politické společenství, jež je zárukou zachování globálního práva. Také je třeba vyzdvihnout mírotvornou aktuálnost Fichteho Uzavřeného obchodního státu, jež je důležitým doplněním Kantova K věčnému míru, spisku, který v nakladatelství OIKOYMENH vyšel v r. 1999.
