Slovo endometrióza poprvé použil Sampson v roce 1920. V posledních 20 letech jsme svědky nebývalého zájmu o toto onemocnění. Endometrióza je charakterizovaná přítomností funkčních endometriálních žláz a stromatu mimo jejich obvyklou lokalizaci, která je v děložní dutině. Byla zjištěna prakticky ve všech tkáních lidského těla mimo sleziny, která je vůči této chorobě zřejmě odolná. Problémy toto onemocnění vyvolává nejenom u gynekologických pacientek, ale i v chirurgii, plicním lékařství , urologii a dalších medicínských oborech. Dodnes není známo proč endometrióza postihuje některé ženy a jiné zůstávají touto nemocí nepostižené . Vyskytuje se především v období reprodukčního věku, ale byl popsán výskyt v období menarche a v postmenopauze. Typickým pacientem je však žena mezi 30 a 40 roky svého života. Náhodný výskyt endometriózy je při laparoskopii kolem 22%. Podstatně vyšší výskyt endometriózy je žen s diagnózou sterility nebo pánevní bolesti, kde přesahuje i 50% všech případů. Léčba endometriózy je medikamentózní a chirurgická a její volba záleží na rozsahu postižení a subjektivních obtíží pacientky. Výhodné je také obě metody kombinovat a chirurgickou terapii doplnit adjuvantní nebo neoadjuvantní hormonální terapií. Endometrióza je často rozpoznána pozdě, v pokročilých stádiích a také neadekvátně léčená. Je to způsobené také tím, že v české literatuře dosud chybí ucelený přehled této problematiky určený nejen pro lékaře lůžkových zařízení, ale především praktické gynekology.
