Jméno Ippolita Desideriho (1684 až 1733), italského jezuity, který prožil patnáct let v Asii a z toho šest roků v Tibetu (1716-1721) nenajde čtenář asi v žádném literárním sllovníku. Zato mu náleží první místo mezi evropskými objeviteli a znalci Tibetu. Výsledkem autorovy usilovné práce a mnoholetého studia je jeho monumentální Cesta do Tibetu, představující pravý skvost v cestopisné literatuře o této zemi. Jeho zájem se upínal v prvé řadě k poznání a pochopení tibetského buddhismu, jeho naukové podstaty a kultovní stránky. Díky intenzivnímu studiu tibetského buddhismu se z něho stal ve své době a ještě dlouho potom největší znalec tohot náboženství, jeho literatury, hierarchie a lidového kultu, jež popsal s udivující přesností, jak se málokterému z pozdějších evropských učenců podařilo. Přísluší mu rovněž primát prvního evropského znalce tibetského jazyka. Kniha je doplněná bohatým vysvětlivkovým aparátem a mapovým doprovodem.
