Po druhé světové válce začaly nabývat konkrétních forem předválečné představy o elektrizaci hlavních tratí v bývalém Československu. Jejich úroveň však byla pochopitelně upravena s ohledem na dosažený stav rozvoje techniky. Byla zvolena napájecí soustava stejnosměrných 3000 V, započala elektrizace tratí, výstavba měníren a vývoj nových lokomotiv. Po několikaletém úsilí československého průmyslu přišel v roce 1953 první hmatatelný výsledek těchto prací. Z bran Závodů Vladimíra Iljiče Lenina (dříve Škody Plzeň) vyjela první lokomotiva nové generace, prototypový stroj E 499.001, továrního značení 12 E1.
První svazek monografie řady E 499.0 poskytuje příležitost pochopit okolnosti vzniku, konstrukci lokomotivy, její výrobu, zkušební provoz a předávání Československým státním drahám, stejně jako opravy, rekonstrukce, modernizace a sled používaných nátěrů. Pochopitelně zde nechybí ani samotný provoz lokomotiv, postavený na nasazení v jednotlivých dépech spolu s několika úsměvnými příběhy pamětníků z řad strojvedoucích a obslužného personálu.
